Pátrala jsem po výzkumech a studiích, které by zkoumaly vliv nošení dětí na jejich motorický vývoj. Nebylo žádným překvapením, že taková studie prakticky neexistuje. Tedy, jedna ano, z Německa, která sledovala asi 200 dětí, které byly nošeny vertikálně. Studie neprokázala žádný vliv nošení na „poškození páteře“ jak uvádí (vyskytlo se několik vadných držení těla a skolióz, nicméně ne více než v běžné populaci). Bohužel paní Kirkilionis tyto děti sledovala pouze do nástupu na základní školu (při čemž nejvyšší incidence poruch pohybového aparátu se objevuje až po zahájení školní docházky a v pubertálním věku). Z mého pohledu tato studie není dostatečně vypovídající.
Nicméně červík hlodal dál, uváděné psychosociální benefity nošení mi přišly celkem logické a uvěřitelné, navíc by to pro mě bylo při mém stylu života velice pohodlné… Rozhodla jsem se to zkusit, koneckonců, motorický vývoj juniora si dokážu sama dobře pohlídat, a kdyby něco, prostě s tím přestaneme.
Vrhla jsem se do studia, co a jak. Jasnou volbou pro malé miminko byl šátek, který je hojně doporučován právě pro novorozence. To mohu potvrdit. Matouška jsem poprvé navázala v sedmý den jeho života. No a jak to dopadlo? Asi ve 4 měsících jsme pořídili ještě nosítko a náš syn v kočárku byl za svůj život asi dvakrát. Je z něj nošenec jak poleno.
Co jsem zjistila za 10 měsíců nošení
Dnes můj syn leze po čtyřech, začíná sedět a stoupat si. Jeho motorický vývoj probíhá vcelku dobře, samozřejmě já na něm nějaké nedokonalosti vidím a snažím se je kompenzovat. Třeba mírná stranová asymetrie nás provází celou dobu a já vím, že za ní částečně mohu já sama, jelikož hojně upřednostňuji levou ruku při nošení v náručí (a pořád mi to nejde se to odnaučit!). Stejně tak je možná maličko pomalejší, než by mohl být, kdybych ho nechávala častěji bez plenek (látkujeme), ale bohužel, doma máme velice chladno. Ono by to prospělo i jeho břišním svalům, ale nastydnout ho nenechám.
Že bych v souvislosti s nošením v šátku pozorovala nějaká negativa, to ani ne. V prvním půlroce se nosil většinou 2x denně okolo hodiny až dvou, po půl roce už mu nechávám daleko více svobody a nosí se spíš méně (taky to bylo hodně dáno počasím venku). Každopádně mám k tématu pár důležitých postřehů:
- Souhlasím s tvrzením, že na novorozence nejlépe šátek. Opravdu důležité je dobře zvládnout úvaz a dotahovat tak akorát (já občas dotahovala až moc, většina maminek co znám naopak utahuje málo).
- V úvazu dodržovat známá pravidla – nohy do M, záda do C. Citlivější dítě vám dá hned vědět, že úvaz není dobře (třeba náš Matouš se při nedostatečném podsazení začal okamžitě propínat a „vylézat“)
- Vázat vertikálně, kolébky nebrat – pro kyčle nic moc, dítě většinou do zatáčky… to ne-e
- Pobyt v šátku dostatečně kompenzovat – ať chceme nebo ne, stále se jedná o určité znemožnění spontánní pohybové aktivity dítěte. Pokud je dítě nějakou dobu v šátku, mělo by mít i dostatek času na hru na koberci a volný pohyb. Když je dítě „buchta“ (rozuměj, línější), měl by rodič k pohybu motivovat. Tohle pravidlo ale platí i o pobytu v autosedačce, lehátkách apod. Na rozdíl od autosedaček a lehátek, kde doporučuji pobyt omezit na co nejkratší dobu, však v šátku dítě není pasivní – náš pohyb ho intenzivně stimuluje, takže ho můžeme do denního režimu směle zařadit.
- Pozorovat dítě a jeho vývoj. Pokud sami nevíte, co hledat, doporučuji pravidelný dohled odborníka – pediatra nebo fyzioterapeuta. Často také maminky tak trochu „tají“ nošení. Především pokud absolvujete s dítětem rehabilitační léčbu, měl by váš terapeut vědět (a sám se zajímat), zda a jak nosíte. Nejlepší je vzít nosidlo s sebou a předvést na místě. V některých případech by nemuselo být nošení vhodné.
Nakonec bych chtěla říct (z pozice matky, ne fyzioterapeuta), že ač je motorický vývoj dítěte velice důležitý pro celý jeho život, stejně důležitá je i jeho psychika. Někdy mám pocit, že jako matky často lneme k extrémním řešením - buď řešíme až moc nebo zase vůbec...