Není odborník jako odborník. Konkrétně kolem tématu plochých nohou u dětí koluje i v odborných kruzích mnoho mýtů a přežitých názorů. Jako fyzioterapeutka jsem cítila potřebu pro rodiče vymezit alespoň základy aktuálních poznatků k tématu.
Je třeba podotknout, že v takovýchto tématech se jedná spíše o vědecký konsenzus (tj. odborníci se dohodnou, že tak to je a bude, většinou na základě pozorování a retrospektivního srovnávání), protože relevantní studie by bylo neetické provádět (nemůžeme přece testovat na dětech). Také proto se doporučení odborníků velmi často mění.
Klenba nožní se mění po celý život, to znamená, že zlepšit, ale i zhoršit její stav můžeme (do určité míry) v jakémkoli věku. Její základy jsou vytvořeny již před narozením dítěte a dále se rozvíjí společně s ostatními dovednostmi motorického vývoje po narození. Zhruba do tří let je klenba nohy skrytá pod tukovým polštářkem chodidla. Do šesti až sedmi let by měla být zřetelně vytvořena. Do této doby se také mění nastavení osy dolní končetiny, které je s kvalitou kleneb neoddělitelně spjato (stejně tak i s celkovým držením těla). Je běžné, že dítě do tohoto věku má nohy mírně do X – vbočená kolena a kotníky. Kdy se jedná o fyziologické vbočení a kdy je již třeba zahájit terapii by měl rozhodnout odborník.
Podporovat zdravé klenby nohou znamená zároveň podporovat zdravý motorický vývoj dítěte – to nelze od sebe oddělit. Platí proto všeobecně známá pravidla - uvádím pro zopakování:
- Neurychlovat motorický vývoj (nechat dítě, ať se vše naučí samo, nestavět, neposazovat)
- Naučit se správné manipulaci s dítětem
- Nepoužívat chodítka, skákadla, neergonomická nosítka
- Autosedačky („vajíčka“), lehátka, polohovací židličky používat pouze po nezbytně nutnou dobu, pokud dítě ještě nesedí
- Umožnit dětem volný pohyb, dostatek prostoru a stimulace pro psychomotorický rozvoj
- Pro chodící děti volit vhodné obutí, které nebude omezovat motorické a senzorické funkce nohy (lehké, dostatek prostoru pro nohu a prsty, ohebná podrážka, nezpevněný kotník, ale držící na noze), pozor na těsné ponožky
Na poruchách klenby nohou se v různé míře podílí nedostatečná stimulace a přetěžování nohou. Dětským i dospělým nohám často chybí dostatek stimulů. Konvenční obutí nedovoluje noze naplňovat svoji základní funkci – cítit terén a informace o něm odesílat mozku, není třeba zapojovat termoregulační funkce nohy, noha se nemůže pořádně hýbat (narušuje se krokový cyklus; odvíjení, odraz a stabilizace na úrovni nohy a kotníku – noha není aktivní, krní).
Druhým problémem je častý a dlouhodobý pohyb po tvrdých rovných površích (domácí podlahy, chodníky, zpevněná hřiště), který je pro nohy velmi náročný; tím spíše pro nohy netrénované a málo stimulované.
Průběh motorického vývoje dítěte včetně vývoje nožní klenby je důležitým faktorem ovlivňující stav pohybového aparátu člověka po celý jeho život! Stejně jako v jiných oblastech medicíny platí, že lépe je poruše předcházet, než ji léčit. A pokud již porucha vznikla, je dobré ji řešit včas. Neřešené poruchy motorického vývoje se fixují a spolu s dalšími faktory běžného života mohou vyústit do nejrůznějších poruch v oblasti pohybového aparátu, ale i vnitřních orgánů, a to kdykoli.
Co s tím?
Pokud jste se dostali do situace, že se vám „něco nezdá“, případně vašemu pediatrovi, pravděpodobně se ocitnete někde mezi ortopedem, fyzioterapeutem a dětským lékařem. Ráda bych na vás apelovala – důkladně si rozmyslete, komu své dítě svěříte do péče. Bohužel, nemůžeme se dnes spoléhat, že každý lékař či zdravotník je dostatečně erudovaný. Ptejte se, zjišťujte si recenze, informujte se o diagnóze a léčbě vašeho dítěte. Výsledek terapie je mimo jiné závislý na kvalitě terapeuta, nezanedbejte jeho výběr.
Základem léčby plochých nohou by měla být fyzioterapie. Terapeut by vás měl naučit cvičení, které budete cvičit i vy doma s dítětem, měl by zhodnotit a doporučit úpravy režimu a obouvání. Jistě, nemůžeme úplně odbourat pohyb dítěte po tvrdém povrchu, ale můžeme doma nožky masírovat, sprchovat a koupat (střídat teploty vody), vytvářet si senzomotorické dráhy a koberečky, opičí dráhy, více chodit na procházky do terénu, nechávat děti běhat bosé, hrát pohybové hry a cvičit celé tělo. V oblasti obouvání si nechte poradit ohledně výběru vhodné obuvi pro vaše dítě a také o tom, jakým způsobem případně přejít na nový typ bot. V závažnějších případech bude třeba učinit tak postupně, abychom nohu náhle nepřetěžovali.
Ortopedi rádi předepisují různé typy vložek do bot, případně i ortopedickou obuv. Jejich indikace v některých případech má své opodstatnění, ale vždy je třeba mít na paměti, že se jedná pouze o „berličku“, která nohám vypomůže. Základem terapie je cvičení a cílem by mělo být vycvičit nohy tak, aby nebyly žádné berličky potřeba. Samotná aplikace vložek bez výše zmíněných opatření nevede k vyřešení problému, naopak ho může ještě prohloubit (nohy více a více „leniví“). Také aplikace kineziotapu je podpůrným opatřením, které může terapii pomoci, nicméně není všespásná.