Barefoot vše vyřeší?
Dětská obuv je jedno ze současných témat, které dokáže vyvolat plamenné diskuze nejen v řadách rodičů, ale i mezi odborníky. Žirafa nebo barefoot? Je to, to oč tu běží?
Vezměme to nejprve ze široka. Ze svých zkušeností fyzioterapeutky mohu říci, že v populaci je velice častá noha pasivní, často studená a opocená, s více či méně propadlou klenbou nožní, deformitami palců, prstů, patními ostruhami. Někdy bolí. Přiznejte se, kdo v tomto popisu právě poznal své nohy? Opravdu za tohle může obutí?
Je známý fakt, že co se nepoužívá, to krní. Neopakuješ si anglická slovíčka? Fajn vymažeme. Nesportuješ? Dobře, snížíme objem svalové hmoty, protože nač „živit“ svaly, které nikdo nepoužívá. Nepoužíváš své nohy? OK, vyškrtneme je z tělesného schématu!
Tady je ten zásadní fakt. Většina lidí své nohy přestala používat. Proč taky? Máme ponožky a vyhřívané podlahy, které nohy zahřejí. Máme boty s pevnou patou a podrážkou, které nohy sešněrují a ochrání před terénem. Máme dokonce boty, které odpruží nárazy a stabilizují kotník! Žádné změny teplot, žádné podněty k cítění, žádné otřesy, žádná aktivita. Není divu, že si mozek myslí, že jsou nohy k ničemu, případně že žádné nemáme. A tak svaly nohy ubývají, receptory leniví, noha chřadne. Divili byste se, kolik lidí nedovede roztáhnout prsty u nohou od sebe. Kolik lidí nepozná se zavřenýma očima, za který prst na noze je taháte! Původní funkce nohy – ohmatávání, „uchopování“ terénu, pružení a měkký došlap, odrážení se prsty – se ztrácí.
Toto „lenivění“ nohou se často děje již od dětství, když zavřeme dětské nohy do těch „roztomilých botiček“ již od prvního krůčku, když děti nemají příležitost běhat bosé (kde taky, v parku plném psích „dárečků“?!), když i miminka mají příliš těsné ponožky. Ono se to většinou projeví později, ať už jako ploché nohy, vbočené kotníky nebo i jako vadné držení těla, bolesti zad a hlavy. Neboť jak by mohl stát stabilní dům na podemletých základech?
Ano, boty se žirafou bývají často s nepoddajnou podrážkou, s pevným obepnutím kotníku, někdy mají málo místa pro prsty a tvarovanou stélku. Tyto boty vyhovují ortopedickým standardům, tak jak byly psány v minulých desetiletích. Těmito standardy se také stále řídí část odborníků z řad ortopedů, pediatrů a fyzioterapeutů.
Nynější poznatky se spíše kloní k obuvi typu barefoot („bosá noha“), která přenechává aktivitu samotné noze. (Samozřejmě u jinak zdravých dětí. U dětí s neurologickými onemocněními či jinými závažnými poruchami nohy je řešení individuální.) Je skvělé, že v tomto typu obuvi má noha možnost být používána. BF bota je dostatečně prostorná, lehká, s maximálně ohebnou podrážkou a volným kotníkem – zkrátka, pro nohu ideál.
Spasí nás však barefoot obutí? Jistě, že ne. Hlavním problémem je nepřirozený životní styl. Můžete mít děti obuté v „BF botách“, ale pokud se budou pohybovat jen na asfaltu a doma na linoleu, bude mít jejich noha málo podnětů ke své aktivitě. Jsme tam, kde jsme byli, akorát s drahými botičkami.
Jak z toho ven?
Řešením je dodat nohám stimulaci, která jim chybí. Skvělým nástrojem jsou masáže nohou, otužování (sprchujeme střídavě teplou a studenou vodou) a především chůze na boso po různých druzích terénu. Chodíme v trávě na zahradě, v lese, po cestě i mimo ni. Stále častěji jsou na různých výletních místech budovány bosé chodníky, které nabízejí mnoho různých materiálů pro vaše nohy. Doma můžeme využít tzv. senzomotorické koberce, dají se koupit nebo s trochou invence i doma vyrobit. Cvičte s nohama, hrajte si, věnujte jim péči, kterou si zaslouží. Barefoot obutí je již jen třešničkou na dortu. Ale důležitou.